Proč si zasloužíme prázdniny

Autor článku:

Jan Vepřek

Publikováno  26.07.2021

1. Neexistuje padla

   Většina pedagogů vnímá jako jednu z výhod svého povolání to, že mnoho škol umožňuje odučit a vzít si zbytek práce (přípravy, opravy a podobně) domů. Chápu, že je fajn být flexibilní a mít možnost využívat dobře svoji pracovní dobu, ale existuje nebezpečí, že pod vlivem pocitu, že „jsem doma“ pracujeme mnohem déle, než bychom museli. Také hrozí, že doma uděláme méně práce (ale to je samozřejmě individuální) a že se opravování písemek a příprava na hodiny stane každodenním společníkem v našich obývacích pokojích.

   Mnohým učitelům schází padla, tedy, že zazvoní a jde se domů. Ve výsledku pod dojmem flexibilní pracovní doby většina učitelů pracuje více než těch oficiálních 8 hodin denně.

2. Manažer světa

   Chceme po učitelích, aby vedli dobře svou třídu, aby se zajímali o sociální interakce ve třídě, aby měli dobrý class-managemet, svůj time-management, aby byli odborníky ve svém oboru, aby byli odborníky v pedagogice, aby byli influenceři, aby…

   Víceméně si pedagog může vybrat, jestli bude manažerem v nadnárodní společnosti, nebo jestli bude učitelem na základní škole. Je samozřejmě dobře, že se toho po učitelích chce hodně, je ale také potřeba pojmenovat, že učitelská profese je odborně i osobnostně náročná. Také je potřeba přiznat, že ne každý učitel těchto kvalit dosahuje, ale při současném nastavení není možné více na pedagogy tlačit, protože jsou nedostatkové zboží.

   Je totiž nesmírně náročné být skvělý učitel, ale paradoxně je možné „přežívat“ na školách bez jakékoliv snahy jako učitel podprůměrný. Tento nepoměr v kvalitě mezi pedagogy potom velice negativně ovlivňuje pohled na učitelskou profesi jako celek.

3. Peníze

   Někteří učitelé si musí nějakým způsobem přivydělávat, protože chtějí například zajistit větší rodinu. Pokud dělají ke své učitelské práci ještě jinou, je nasnadě, že jsou unavení a že svou hlavní profesi nemohou děla na 100%. S tím souvisí i nejistota v úvazcích, každý rok se mění rozvržení ve škole a nikdy dopředu najisto nevíte, jak to bude příští rok, co budete učit a podobně.

   Takže i když horem dolem propíráme, jak učitelé neustále dostávají přidáno, pohybujeme se neustále tak nízko, že to některým učitelům (zejména s většími rodinami) přináší znatelné finanční napětí v rodinném rozpočtu. A i tento tlak dopadá na psychickou rovnováhu.

4. Musíme zářit

   Děti fungují jako zrcadla. Pokud není učitel nadšený, nemá dobrou náladu a neumí svůj obor učit, není co odrážet. Každý jeden den se proto snažíme vytvářet radostnou a podnětnou atmosféru, chceme být milí na rodiče, vyslechnout kolegu s potížemi, řešit konflikt mezi x a y a tak dále. Počet sociálních interakcí je opravdu vysoký a práce s lidmi je velice obtížná na sebekontrolu a volní vlastnosti. I v učitelství, stejně jako i v jiných pomáhajících profesích, tak hrozí, že tento tlak je těžko snesitelný. Učitelství je jedna z profesí, kde si nemůžeme dovolit být „trvale rozladění“ s tím, že to ostatní jen tak přejdou. Odhodlat se být tady každý den pro děti je náročné, proč si to nepřiznat.

5. Zodpovědnost

   Děláme nesmírně zodpovědnou práci. Děti ovlivňujeme nejen v oblasti akademické, ale zejména v oblasti vztahů, postojů, životních hodnot. Rodiče v průběhu vývoje společnosti odevzdávají děti do školy na čím dál delší dobu a předávají část svých kompetencí na ni. Každý den máme na starost spoustu malých tvorečků, kteří jako houba nasávají, jak by se měli chovat, jak by měli nad věcmi uvažovat, jak přemýšlet nad tím, co je správné a co špatné.

   Pokud domýšlíme dál, uvědomíme si, že na našem snažení do velké míry závisí budoucnost těchto lidí i budoucnost společnosti v naší zemi. To společně s nedůvěrou, která je bohužel mnohdy patrná, tvoří koktejl pocitů, který je těžké zpracovat.

   Chceme pro nám svěřené děti to nejlepší a často se tak stane, že se zatěžujeme neustálým přemýšlením do takové míry, že to negativně ovlivňuje náš psychický stav. Řekněme, že na sebe nakládáme moc a neumíme dobře pracovat se svou vlastní duševní hygienou.

   Závěrem

   Učitelská profese přitahuje nadšence, lidi opravdu zapálené pro výkon svého povolání. Přitahuje lidi, kteří jedou na plno, protože v tom vidí smysl. Přitahuje lidi, kteří do své práce dávají hodně ze sebe, protože opravdová pedagogická práce začíná u nás samých. Udržet laťku vysoko a nesklouznout k omílání věčných pravd z našich oborů je náročné a spousta učitelů o to svádí dennodenní boj.

   A pokud chceme pro naše děti to nejlepší, dopřejme jim odpočaté učitele. Je to přesně to, co si obě strany zaslouží.

   Takže – krásné prázdniny!