Nahradí nás roboti?
Moderní civilizace se neustále zrychluje a klade nové a nové požadavky na to, co by měl člověk v běžném životě zvládnout. Technologie by ale měly sloužit k tomu, aby nám poskytly více času na rodinu, na naše zájmy, na učení se. Kupodivu nikdo (alespoň ne z mého okolí) nepociťuje, že by mu technologie přinášely ten potřebný pocit úlevy a odpočinku. Počet vyplňovaných papírů, lejster a razítek se nám nijak nesnižuje, cítíme ale tlak okolí, že bychom toho měli zvládat více, jak se na moderního člověka sluší a patří. Je samozřejmé, že školní prostředí musí technologické změny reflektovat, je ale potřeba zamýšlet se, k čemu bychom měli děti vést.
Mnoho lidí si myslí, že dnešní vzdělávání nestojí za nic, že kde jsou ty časy, kdy se děti ve škole učily a tak dále. Penzum informací, které do sebe děti ládují v „moderní“ škole, je ale nepoměrně větší, než bývalo a školní kurikulum umí reagovat na nové poznatky pouze tak, že dále bobtná. Bohužel i problematika využívání technologií ve školách je často vykonstruovaná „nad rámec“ toho, co by se mělo stihnout a tak paradoxně přispívá ke stressu a ke kolotoči dohánění neprobrané látky. Vydali jsme se špatným směrem, pořád se totiž vezeme na stejné vlně myšlení – stihnout co nejvíce a odškrtnout si to ze seznamu.
Pokud chceme, aby byly děti ve svém budoucím životě šťastné a úspěšné, musíme jim nabídnout více, než pouze znalost programování a práce s moderními technologiemi. Musíme jim zejména nabídnout práci na sobě samém. Robotizace zcela jistě zasáhne celou řadu odvětví, není ale na místě křečovitě se bát a nadávat na nové poměry, je potřeba dobře se připravit. A to osobnostně. Je totiž na čase soustředit se na silné stránky lidství. Robotizace nás totiž zcela jistě nenahradí v oblasti empatie, porozumění, flexibility, leadershipu, inovací, nebo například emoční inteligence. Reakce školství je ale o krok pozadu. Do dětí pod tlakem drtíme znalosti v oblasti IT. Netvrdím, že jsou to znalosti nepotřebné, ale pro budoucí život a rozvoj v oblasti šťastného života jsou po osobnostních dovednostech druhotné. Mladí v dnešní době rozhodně neselhávají v tom ohledu, že by nedokázali vyjmenovat dostatečné množství kroužkovců, ani v práci s počítačem. Přes dostatečnou saturaci v množství informací s nimi ale neumí pracovat, drolí se jim vztahy, nemají pracovní a volní návyky a jsou neukotvení ve svých hodnotách a postojích. Opravdu moderní škola by se měla soustředit právě na tyto oblasti. Na spolupráci s rodinami, na budování zralé a emočně stabilní osobnosti dítěte a měla by dítě nasměrovat k celoživotnímu vzdělávání se, k hodnotám a osobnostnímu růstu. Protože ať už mezi roboty, nebo s pazourkem okolo ohně, šťastní a úspěšní budeme tehdy, když budeme osobnostně zralí a když se naučíme dávat ostatním lidem to nejlepší ze sebe.
Mgr. Jan Vepřek