Mobily, zákazy, rozkazy
Na jednu stranu…
V každém prostředí, kde se potkává více lidí, je nutné, aby existovaly hranice a pravidla chování. Je to dobré pro kultivaci osobnosti i pro klid a prostor pro učení. Škola ale není nápravné zařízení (ačkoliv některá terminologická označení, která se používají: dozor, vycházky, kázeňská opatření apod., mluví o opaku:)). Pokud tedy omezujeme svobodu dětí tím, že jim dáváme hranice, musí mít pro mě uchopitelný smysl. Pravidla chování jsou dána školním řádem, ale je záhodno k nutnosti pevných hranic s dětmi docházet zážitkovými metodami a ne nátlakem. Rozhodně nestačí je před začátkem školního roku přečíst nastoupené rotě. Každé pravidlo musí být pochopeno a přijato. To neznamená, že potom nikdo pravidla neporušuje, ale znamená to, že každý chápe důležitost a důvod každého z nich. Zkrátka, s dětmi se o chování a potřebě pravidel musí mluvit. A plošný a absolutní zákaz mobilních telefonů je pro děti asi těžko pochopitelný, zejména když tyto přístroje mají potenciál, který lze při troše dobré vůle použít ve výuce.
A tady si myslím, že je jádro pudla: Absolutní zákazy (nebo naopak neřešení problému s mobily) pramení z neznalosti problematiky a ze snahy před tímto tématem utéct. Diskuze se svezla k tomu, jestli děti mohou nebo nemohou hrát o přestávce hry a jestli je OK být přes školní den na sociálních sítích, či nikoliv. Odvádí nás to ale od (alespoň podle mého názoru) zásadní výzvy: jak naučit děti používat mobilní telefon jako pracovní nástroj. Je přece tolik oblastí, jak mobilní telefon (v zásadě počítač) použít ku prospěchu a oživení výuky:
- Ověřování informací
- Počítání základních početních operací
- Zapisování do školního informačního systému
- Vyhledávání ve slovníku
- Ověřování výslovnosti
- Interaktivní hlasování
- Fotografie učebních materiálů
- Nahrávání zvuku
- Stopky
- Zatelefonovat během výuky expertovi na dané téma
- Více na: http://edte.ch/blog/interesting-ways/
Tedy, je relevantní chtít po dětech, aby během vyučování používali mobilní telefon pro účely výuky a pouze pro ni, stejně jako v práci se po vás chce, abyste neseděli na sociálních sítích a neplýtvali tak časem a penězi zaměstnavatele. Z určitého úhlu pohledu je to ve školním prostředí totožné, jen plýtváte penězi státními (resp. penězi svých rodičů). Není ale relevantní udělat absolutní zákaz používání přístrojů, které jsou běžnou součástí života každého učitele i žáka. Neumím si představit, že by si zaměstnavatel stěžoval, že hledáte efektivní způsob řešení předloženého problému pomocí technologií. To přece nedává smysl.
Asi se na věc dívám obráceně, než někteří učitele, se kterými jsem věc diskutoval. Chtějí, aby hlavně v hodinách byl klid a ať si děti o přestávce dělají, co chtějí. Já si naopak myslím, že bychom měli z mobilních telefonů udělat pracovní nástroj, který děti umí doopravdy využít k tomu, aby se učily lépe, rychleji a efektivněji a o přestávkách podporovat ruch školy, pobyt venku a zdravou socializaci.
Dle mého soudu mobil do hodiny patří, pokud se s ním takto pracuje. Já sám když nevím (ano, i to se stane), podívám se do mobilu, nebo někoho poprosím, aby danou otázku našel. Vy to neděláte? Proč by to tedy neměly dělat děti?
Sítě
Druhá otázka je problém socializace, tedy ten, že se děti za mobilní obrazovku schovávají a:
- nemusí překonávat sociálně náročné situace (konfrontace názorů, odmítnutí apod.)
- chovají se jinak, než by se chovaly v reálném prostředí (vulgarita, heroické postoje, agresivita, pohrdání apod.)
Mnohé z dětí čekají na to, že až dojedou domů, vytáhnou mobily a začnou si spolu psát (tedy s těmi dětmi, od kterých ze třídy pospíchají do bezpečí svého domova). Proto si myslím, že je zdravé, aby o přestávkách byl ve třídě čilý ruch a rozbitá okna, chcete-li. Dívám se tedy na věc takto: v hodinách mobil používat jako pracovní nástroj, o přestávkách preferovat osobní kontakt a „bezmonitorové“ prostředí. To ale vyžaduje od školy dva zásadní kroky:
- Naučit učitele, jak s mobilními telefony i s ostatními technologiemi ve třídě pracovat.
- Vytvářet prostor pro aktivní odpočinek dětí o přestávkách (chození ven, na zahradu, na dvůr).
My, pedagogové, se musíme aktivně zapojit, aby se z potenciálního troublemakera stal pracovní přístroj. Vyžaduje to jeden obrovský vklad do dětí, důvěru. Důvěru, že s mobilním telefonem v hodině budou pracovat a ne se s ním rozptylovat. To samozřejmě závisí na vztahu učitele a žáka, což je (vždy) vlastně to nejdůležitější, o co v učení jde.
Prostě je potřeba aktivně něco dělat. Zakázat mobily je, jako zakázat, aby děti měly deprese.
Věková hranice a způsoby řešení
Nic není černobílé a souhlasím s tím, že by měla existovat věková hranice pro neomezenou práci s mobilními telefony či s tablety v hodinách. Je jasné, že předávání zodpovědnosti nesmí být naivní a je potřeba mít vymyšlenou strategii pro přesunování kompetencí do rukou dítěte. Nejprve je možné pracovat s jedním přístrojem, který ten který žák používá pro konkrétní účel v hodině, než se přejde na BYOD (Bring Your Own Device). Ve svých hodinách dávám v některých případech dětem k dispozici svůj mobil. Má to tu výhodu, že mají všechny programy, které potřebují, pohromadě a opravdu používají tento přístroj jako pracovní.
Je otázkou, v jaké věku by měly děti dostat plnou zodpovědnost za práci s mobilními zařízeními, ale nejpozději během druhého stupně by k tomu podle mého soudu dojít mělo. Pokud padají námitky, že děti práce s mobily v hodinách zneužívají, myslím si, že potom je potřeba pracovat na vzájemné důvěře mezi učitelem a žáky a na uvědomování si důležitosti dodržování pravidel, která ve třídě vykrystalizovala. Problém bude totiž asi hlubší než to, že děti zneužívají benevolence učitele pouze při práci s mobilními telefony.