Kultura JÁ!
Kultura já a kultura my
A proč by to měl být problém? Z mého pohledu proto, že tím můžeme přicházet o svobodu v rozhodování. Chápu totiž svobodu jako možnost vybrat si konat to, co považuji za dobré. V životě přicházejí chvíle, kdy se rozhodujeme, zda učinit to, co chceme, nebo to, co vnímáme jako dobré. Intuitivně často vybíráme volby, které jsou nám příjemné, a často ani netušíme, že nejsme vedeni nejlepším svědomím, ale podvědomě uspokojujeme vlastní touhy. Je důležité pochopit, že svoboda je nejen k něčemu (mohu to konat), ale také od něčeho (něco mi v tom nepřekáží). A často je to naše JÁ, které překáží tomu, abychom mohli žít více pro ostatní a, dle mého názoru, tím zažívat vnitřní naplnění a štěstí. V určitém slova smyslu bychom měli být svobodni i od diktátu vlastního já (a nezastírám, že to je celoživotní boj a snaha).
Rodičové i školy jsou často vedeny dobrým úmyslem – tedy dát svým dětem to nejlepší, co dokážeme. Koupit nejlepší vybavení, zařídit nejlepší bydlení, vybrat nejkrásnější dovolenou. V mnohých předchozích generacích byly děti „chráněny“ před touto snahou (která si myslím, je u rodičů vždy patrná) tím, že to prostě nebylo možné. Rodiny, děti, rodiče, se museli spokojit s tím, co bylo. Časy se ale mění a poměřujeme-li blahobytem, asi jsme se v dějinách lidstva nikdy neměli tak dobře, jako nyní. Alespoň pokud jde o naši malou českou či evropskou společnost. Dosahujeme takové úrovně, že uspokojovat naše tužby je možné téměř beze zbytku.
Jsou ale naše potřeby vždy totožné s našimi tužbami? Biologicky jsme nastaveni na přežití a naše touhy často reflektují naši sobeckost a snahu o sebeprosazení. To je samozřejmě v pořádku, ale je potřeba s tím pracovat. Pokud se naučíme více si uvědomovat, že ne vždy toužíme po tom, co je v danou chvíli nejlepší, otevírá nám to cestu více myslet na obecné dobro a tedy i více na ostatní lidi. Myslím si, že tato cesta nakonec vede k většímu životnímu naplnění, než snaha o uspokojení toho, co se mi v danou chvíli chce dělat. Cesta sebestřednosti vede k tomu, že děti se stávají znuděnými a sobeckými; cesta otevřenosti k ostatním lidem vede ve výsledku ke stabilitě vztahů a k týmovému duchu.
Krok od já k my není tak snadný, protože je to celá kultura přemýšlení okolo nás, která nám nastavuje určitý pohled. Pokud pro své děti chceme jiný pohled na svět, je potřeba o tom vědět a aktivně s tím pracovat. Je to zejména úkol pro rodiče, aby svoje děti vedli ke skromnosti a k solidaritě s ostatními lidmi.
Jestli ve škole chceme budovat atmosféru, která je přátelská a tedy více kooperativní a sdílející, měli bychom se zaměřit i na rozhovory s rodinami.
- Měli bychom jako pedagogové vysvětlovat, že limitem toho, co dítěti můžeme pořídit, není v dnešní době finanční stav rodiny, ale pohled na to, jak jsou věci v životech našich dětí důležité.
- Měli bychom mluvit o tom, že pokud mám to privilegium, že dostávám dobré vzdělání, není mým cílem s jeho pomocí zadupat ostatní, ale pomoci jim ke stejným úspěchům v životě.
- Měli bychom také mluvit o tom, že jestli chtějí rodiče investovat do svých dětí to nejlepší, co dokážou, ať jim věnují svůj čas. Věřím, že to je komodita, která našim dětem nejvíce schází.