K čemu je vzdělání
K čemu je vzdělání?
Odpověď z úst pragmaticky přemýšlejícího hejtmana zní: aby se lidé uplatnili v práci (tím je argumentováno, když kraje chtějí samy určovat, jaké středoškolské obory se budou vypisovat a jaké budou mít kapacity). Chápu tento pohled, ale nesdílím jej.
Opravdu si myslíme, že cílem našeho snažení ve škole je, abychom vyhověli nabídce pracovních míst a abychom děti připravili na budoucí profesi? Jen to? Kam se podělo naplňování radosti z objevování, kam se podělo hledání pravdy a dotknutí se smyslu života? Kam se poděl osobnostní růst a formování charakteru? Kam se poděla snaha o zlepšení světa? Kam se poděla snaha o seberealizaci? Ve vzdělávání jde přece o mnoho více, než jen o pracovní uplatnění. Domnívám se, že pokud se náš pohled zaměří pouze na tento aspekt vzdělanosti, může pokřivit naše rozhodování o tom, co vlastně naše děti budou (a budou smět) studovat. Práce je důležitá, ale přece to není jediná věc, o kterou v životě jde.
Vzdělání
Učíme a vzděláváme se, protože jsme lidé. Díky tomu přežíváme, poznáváme svět kolem sebe a v neposlední řadě i sebe samého. Učíme se, protože podvědomě všichni chceme poznat pravdu. Skrze vzdělání se učíme chápat jiné lidi, náhledy, postupy, a proto nás vzdělání vede k toleranci a odmítnutí veškerých forem útlaku. Příprava na budoucí profesi je jen střípek z celého obsahu pojmu vzdělání. Zejména v době, kdy je politický populismus na vzestupu, nás vzdělání může chránit před hledáním jednoduchých a finálních řešení. Jde o mnohem více, než o pracovní místo, jde o základní principy demokracie, o budování tolerance, schopnosti empatie a solidarity.
Nechci od svých dětí, aby dobře „startovaly ekonomiku“, nechci, aby zapadly do nějakého systému, aniž by si to přály. Chci, aby byly šťastné. A s tím úzce souvisí, že musí být svobodné. Musí si svobodně a kvalifikovaně vybrat budoucí směřování a musí za svá rozhodnutí v životě nést odpovědnost. Každý člověk má originální sadu talentů a schopností a poslední rozhodnutí o tom, jakým směrem se vydat, by mělo být na něm samotném. My bychom měli přispět tím, že poskytneme relevantní data, aby se mladí mohli rozhodovat kvalifikovaněji. Rozhodnout se o svém směřování se ale mají sami. Mám za to, že naše úloha je připravovat děti na cestu a ne cestu pro děti.
Kariérní poradenství
Nejsem naivní, vím ze zkušenosti, že pohled na budoucí seberealizaci mladistvých bývá velice nerealistický. Domnívám se ale, že řešením není naplánovat budoucnost za ně, ale mluvit s nimi a dát jim relevantní data o tom, jak to s tou kterou profesí vypadá a jaké mají šance. Víceméně neexistuje profesionální kariérní poradenství, které by mladistvým pomáhalo dobře a kvalifikovaně se rozhodovat o svém budoucím směřování. Schází nám nástroj, jak mladým pomoci rozhodovat se lépe a raději chceme převzít otěže do vlastních rukou a nalinkovat jim zářnou budoucnost. Dle mého soudu je důležité, abychom o vzdělání přemýšleli spíše jako o cestě, jako o možnosti naplnění osobních vizí a směřování svého života, než jako o přípravě na práci. Protože vzdělání je o moho víc.